Stráž po Ralskem

Město Stráž pod Ralskem

Revoluční 163, 471 27 Stráž pod Ralskem, tel. 487 829 911, podatelna@strazpr.cz, http://www.strazpr.cz

Z historie těžby uranu

Stráž pod Ralskem patří s několika dalšími obcemi ( Hamr na Jezeře, Osečná - Kotel, Hvězdov, Holičky, Mimoň atd. ) patří mezi největší ložiskovou oblast v Čechách se zásobami uranu. Je to zatím jediná oblast, kde se radioaktivita neprojevila na povrchu. Téměř celá trasa od Mimoně přes Stráž pod Ralskem do rašelinových Lázní Kunratic vede nad ložisky uranové rudy, která se zde nachází v téměř několika vodorovných rudních plochách o průměru asi 200 m pod povrchem. Uranové a uranonosné minerály se nachází převážně v křídových pískovcích.

Rozhodující události, které přispěly k objevení severočeského uranového ložiska v okolí Hamru na Jezeře a Stráže pod Ralskem, se odehrály počátkem 60.tých let. Rozhodnutí o zahájení vrtného průmyslu bylo podpořeno nálezy významných uranových anomálií ve vrtech u Hamru n. J. První pozitivní výsledky dokládající přítomnost uranu v hamerské oblasti byly získány v závěru roku 1963. Zatímco do roku 1960 bylo na tomto území odvrtáno pouze 29 hlubokých vrtů do podloží křídových sedimentů, v letech 1970 -71 to již bylo 578 vrtů. Výsledky vrtných prací jednoznačně prokázaly, že bylo objeveno významné ložisko uranu - největší v republice. V návaznosti na úspěšný vrtný průzkumy bylo po roce 1965 vyhloubeno devět šachet. Odborníci si od vyhloubení slibovali, že budou mít možnost přímého získání uranové rudy, zjistí přesně její uložení a budou mít možnost odběru dostatečného množství rudy k technologickým a upravárenským zkouškám. Hloubení však přinášelo od počátku značné technické potíže. Hlubináři s potížemi překonávali dvě silně zvodnělé vrstvy křídových pískovců - svrchní tzv. turonský a spodní tzv. cenomanský obzor. Vody v cenomanském obzoru byly pod vysokým tlakem ( artéské vody ) a navíc byly radioaktivní. Během let 1967 -1977 bylo z hloubených šachet vyčerpáno přes 95 mil.m3 podzemních vod. Tyto částečně radioaktivní vody musely být před vypouštěním do povrchových toků jímány do nádrží a teprve po usazení jemných horninových částic a dekontaminaci od radioaktivních látek mohly být vypuštěny do blízké říčky Ploučnice.

Na hamerské šachtě bylo podloží křídových sedimentů dosaženo v roce 1966. Na bázi sedimentů bylo odkryto několik rudních poloh, ve kterých po dokončení hloubení začaly horizontální rozrážky přímo v uranové rudě. Těžená ruda vypadala zcela neatraktivně a připomínala spíše rozmáčený šedivý písek do betonu než rudní materiál. Mikroskopickým studiem nebyly viditelné žádné uranové minerály a technologické testy naznačovaly, že část severočeských uranových rud je těžce loužitelná.

Mezitím rychle pokračovala výstavba nové chemické úpravny uranových rud ve Stráži pod Ralskem. Nedostatek objektivních informací o složení uranových rud však komplikoval volbu efektivního technologického vybavení úpravny. Koncem 60. tých let mohl být odbytovým produktem pouze uranový koncentrát, nikoliv původní vytěžená uranová ruda.

Závěr 60.tých let byl bouřlivý nejen z politického hlediska, ale také událostmi v hamerské oblasti. Jedním z osudových a z dnešního hlediska jednoznačně negativních rozhodnutí bylo v roce 1967 zahájení experimentu s podzemním loužením uranu pomocí vrtů z povrchu., tzv. hydrochemické těžby uranu. Její princip spočívá ve vtlačování silně kyselých roztoků do zapažených vrtů, přičemž pažnice ( duté umělohmotné roury zpevňující stěny vrtů ) jsou přerušeny pouze v místě uranových rudních poloh. Silně kyselé roztoky se tak dostávají do přímého kontaktu s uranovou rudou, ve které cirkulují, rozpouštějí uran a ten je dalšími vrty ve formě kyselých výluhů čerpán na povrch. Z výluhů je uran vysrážen a připraven k dalšímu zpracování. Tento moderní způsob těžby byl sice ojediněle provozován v zahraničí, ale za úplně jiných podmínek, než v hamerské oblasti. Jeho propagátoři předpokládali, že vyhodnocení experimentálního loužení bude možno provést během 3 - 4 let. Skutečnost však byla jiná. Čerpané výluhy již po krátké době obsahovaly upravitelné množství rozpuštěného uranu. Náklady na experimentální těžbu se jevily příznivější v porovnání s klasickou hornickou těžbou, takže mnozí ekonomové prosazovaly její urychlené rozšiřování. Bohužel si v té době neuvědomili její dopady na životní prostředí a nevzali dostatečně v úvahu náklady na její konečnou likvidaci. Mezitím přišly srpnové události roku 1968 a řada vedoucích pracovníků uranového průmyslu emigrovala. Na odborné koncepční problémy nezbýval čas. V 70. tých letech nastalo známé normalizační období. Pro hamerskou oblast to v podstatě znamenalo učinit vše pro extenzivní rozvoj těžby a úpravy uranu. Obrovské státní dotace byly cíleny nejen na výstavbu nových dolů, ale také souběžně probíhaly velké investice do bytové výstavby a občanské vybavenosti sídlišť ve Stráži pod Ralskem, České Lípě a Liberci.

Bouřlivý rozvoj nové hornické oblasti však současně znamenal zánik dřívější rekreace v okolí Stráže a Hamru na Jezeře. Z bývalých rekreačních objektů se staly většinou kanceláře pro pracovníky uranového průmyslu, soukromé chaty překážející uranové těžbě byly vykupovány státem. Strážský zámek, který byl ještě počátkem 60. tých let využíván k ubytování rekreantů byl zcela devastován - nejdříve sovětskými vojáky, později českými žháři.

S těžbou se v okolí Stráže pod Ralskem začaly hromadit nejrůznější technické a ekologické obtíže související s exploatací (vytěžení ) . Čerpání důlních vod ohrožovalo hydrodynamický režim podzemních vod na sousední hydrochemické těžbě, zatímco do důlních chodeb na hamerských šachtách začaly pronikat kyselé roztoky z hydrochemické těžby. V té době se objevily první kontaminace podzemních vod v okolí Stráže pod Ralskem. Nedařilo se dokonaleji čistit čerpané důlní vody před jejich vypouštěním do Ploučnice, nebyly známy příčiny zdlouhavého loužení uranu na vyluhovacích polích, nebyla dořešena technologie účinné úpravy uranových rud ve Strážské úpravně a mnoho dalších problémů. Těžba uranu v oblasti se neustále prodražovala. Vzhledem k uvedeným obtížím byl v r. 1971 vypsán štědře dotovaný výzkumný úkol. Většina problémů byla v rámci úkolu vyřešena nebo objasněna, ale největším škodám již zabránit nešlo.
 
Důl Hamr - poslední vůz 30.4.2001 V polovině 80. tých let bylo možno konstatovat, že po technické stránce byly nejobtížnější problémy těžby a úpravy uranových rud zvládnuty s výjimkou hydrochemické těžby. Ve druhé polovině let osmdesátých se však stala řada událostí, které zcela zvrátily optimistické výhledy hornického rozvoje hamerské oblasti. První spočívala ve změněné mezinárodní situaci - v srpnu 1985 zastavuje Michail Gorbačov jaderné pokusy v Rusku. Sovětský svaz přestává mít zájem na dalším hromadění uranu - . Vzhledem k rostoucím ekonomickým potížím se muselo začít přihlížet k rentabilitě těžby a zpracování uranu v hamerské oblasti. Všechny uvedené skutečnosti včetně politického zvratu v listopadu 1989 a přechod k tržnímu hospodářství vedly k tomu, že v hamerské oblasti nastal prudký útlum a posléze konec průzkumných a těžebních prací.

- zdroj: František Lepka, kniha Český uran.